Bezpochyby jedna z nejočekávanějších letošních nahrávek české death metalové scény nakonec přeci jen spatřuje světlo světa. Olomoučtí GODLESS TRUTH si po odchodu od vydavatelství Shindy Productions prošli i personální změnou na bicím postu a nedávný odchod kytaristy Michala rovněž na pohodě nepřidal. Na vlastní značce Lacerated Enemy Records vydaná novinka pojmenovaná „Arrogance Of Supreme Power“ však i přesto přichází s ambicí minimálně potvrdit vlastní status coby jedněch z vůdců tuzemského brutálního death metalu.

Olomoučtí se nikdy netajili inklinací k americké death metalové větvi a tohle jejich počínání se jim nedalo mít za zlé, neboť předešlé nahrávky, krom nesporné dávky zámořského vlivu, přinesly i kus vlastního rukopisu. Tohle po několikerém poslechu ovšem nemohu říci o novince, která z mého pohledu překročila onu hranici zdravého ovlivnění, za kterou se nachází už jen kopírování cizích vzorů. Nemohu si pomoci, ale z „Arrogance Of Supreme Power“ jako bych slyšel hlavně DYING FETUS. Takřka totožný vokál a stavba skladeb spočívající v natlakovaných riffech a četných „klepačkových“ pasážích mě pořád dokola svádí k tomuto srovnání. Ba dokonce i stopáž nahrávky je takřka identická s albem „Purrification Of Through Violence“ od zmiňovaných Amíků. Nesporným faktem zůstává, že deska je velmi dobře a bezchybně zahraná, což zůstává jediným faktorem, ke kterému nelze mít výraznějších námitek. GODLESS TRUTH jsou v tomto ohledu už zkušení a sehraní matadoři, takže od nich ani nic jiného očekávat nelze.

Zklamáním se pro mě stala i dosti prazvláštní produkce. Přestože se nahrávalo v osvědčeném „smrtícím“ studiu Moonset v slovenskej Šali, zvuk jednotlivých nástrojů mi přijde velmi nevyvážený. Až nezdravě dopředu vytlačená basa působí v některých momentech velmi rušivým dojmem, zatímco kytary svým plochým zvukem zrovna neválcují. Snad jedině vokál a bicí jsou nazvučeny plně v souladu s nároky na kvalitní death metalovou nahrávku. A je to veliká škoda, protože v lepším zvukovém kabátku by skladby GODLESS TRUTH kvalitativně povyrostly minimálně o třídu. Věci nepohou ani příliš klišovité texty a ještě klišovitější obal, ale to už jsou ukazatele, které pro mnohé nemusí být směrodatné.

Z hlediska kvalit olomouckých a nadějí do nich vkládaných se nahrávka musí hodnotit jako zklamání. Až přílišná, byť velmi dobře zahraná, kopie dle americké šablony, s minimální dávkou osobitosti a nepříliš povedenou produkcí věrné death metalové fanoušky může uspokojit, ale proč poslouchat plagiáty, když máme k dispozici originály? Sám jsem zvědavý na to, jak si „Arogance nejvyšší moci“ povede, protože kvalitních konkurentů v domácích luzích a hájích přibývá a přibývat bude.